Bude-li člověk usilovat o rozuzlení karmy a soustředit svůj pohled na tento bod více, než je nutné, může se mu lehce stát, že dosáhne pravého opaku. Vykročí-li na správnou cestu, nemusí se starat o nic jiného, než aby se stal opravdovým člověkem podle vůle Boží a všechno ostatní "zařídí" Boží zákony, tedy i příležitosti k rozuzlení karmy.
Ne náhodou je člověku při zrození dána páska, aby neviděl, co kdysi spáchal za zlo nebo i jaké vykonal dobro. Není tedy vůbec důležité, zda člověk ví jakou má karmu a je to dokonce nežádoucí. Aby karmu mohl odvrhnout, musí se v prožití změnit tím, že se sám dobrovolně, bez ovlivnění zvnějšku změní. Tímto ovlivněním může být dokonce i vědomí dříve spáchané viny, které mu znemožní skutečné a neovlivněné prožití. I když karma zpětně na člověka dopadne, není to ještě záruka toho, že bude i vyčerpána a odvržena. Mnohdy se děje pravý opak a člověk musí znovu čekat na příležitost k jejímu rozuzlení, což se nemusí stihnout v tomto životě.
Proto je dobré přestat se zabývat otázkou vlastní karmy z minulých životů, protože to drží pohled člověka upřený poněkud nízko. K osvobození vede pouze to, když má člověk pohled upřený vysoko vzhůru a nenechává se mást svým rozumem, který ho svádí k vedlejším věcem v oblasti hmoty. Duch si sám najde cestu k osvobození. Pokud při tom pocítí a musí překonávat nějaká břemena, pak je to součástí prožití vedoucí k osvobození např. od staré karmy. V prožití se má člověk změnit. Nemusí při tom pátrat po příčinách karmy, protože to samo o sobě ho nezmění. Změna může nastat pouze změnou vnitřního postoje vedoucího k duchovnímu pohybu. Pohne-li se duch, pohne se s ním i jeho karma a vše pak směřuje k nové příležitosti k jejímu rozuzlení.
Duchovní pohyb pak může vyvolat věci, které rozum člověka chápe jako zlo nebo bezpráví. Symbolické rozuzlení nemusí být takové, jak si to člověk představuje ...