Je zcela jisté, že člověk se musí v první řadě zaměřit na své nitro a na to, co skutečně sám prožívá ... To neznamená, že je k něčemu lhostejný, ale že chce přistoupit skutečně k činu, a ne plýtvat svým časem na pro něj nepotřebné a v tomto případě dost často rozumové hříčky různých teorií atd. Přílišné zabývání se tím jej může jen zdržovat a odvádět od práce na sobě samém ...

Je to hmotný dôsledok môjho chcenia alebo inak aj povedané zaujatia postoja v rámci Božieho zákona spätného pôsobenia.

S týmto názorom súhlasím s tým, že človek by mal byť v obraze v akom svete žije a mal by svet poznať a spoznávať a prežívať.

Co konkrétně Vám zpětně přinese pozitivní postoj k výměně padesátníků a dvacetikorun?

Vytvorením pozitývnych myšlienkových foriem ktoré sa spoja a ktoré môžu pozitívne ovplivniť niekoho kto má neplatnú dvacaťkorunáčku aby si ju vymenil a použil na niečo zmysluplné vo svojom živote. Môžete namietať, že ju dotyčný človek môže použiť negatívne a že tým som vlastne dal podnet k zlu. No ja si nemyslím, že by som bol až tak ďaleko karmický postihnutý za zlé použitie dvacaťkorunáčky nejakou osobou čo si ju vymenila na podnet od myšlienkových foriem na výmenu neplatnej meny.

Aby byla myšlenka schopna další existence, lhostejno, zda je dobrá nebo zlá, musí být silně procítěna, jinak se rozplyne. Jaký podnět jí v případě dvacetikorun a padesátníků toto silné procítění dodá?

...že ne ke všemu musí člověk zaujímat vnitřní postoj a tudíž ne všechno s čím se člověk setkává má vliv na jeho karmu ...

V této době, ve které se světu blížily první duchovní zárodky, nebyla hmotnost ještě tak hutná jako dnes. To způsobilo teprve později falešně vyvíjené lidské chtění, které vyvolalo větší hutnost a tíži. To mělo zase za následek větší vzdálení od Světla a lenivější, ztížený pohyb.
Při lehkosti tehdejší hmotnosti stačilo úplně duchovnímu zárodku jeho vlastní usilování jakož i jeho unášení duchovním proudem. Mohl tak snadno dosáhnout prvního cíle k vývoji. Také další vývoj byl lehčí, protože i zcela slabé uvědomění stačilo jako pohnutka k další cestě. Tak bylo možno postupovati stále kupředu.