Sám Abdrushin. Piše o tom v spomienkach učeníčka Elisabeth Gecks, že kronikárom Grálu bol najprv jej manžel a potom bola úloha prenesená na Freemana. Spomína to aj sám Freeman vo svojich spomienkach. Ťažko si viem predstaviť, že by v takejto veci obaja klamali.

Přesně tak. Pokud se člověk k žádným vzpomínkám nedostane apod., tak se určitě nic strašného nestane. Pro někoho a někdy je to dokonce lepší, protože "hltání" různých spisů, vzpomínek atd. má poté někdy to nebezpečí, že člověk akorát už jistě neví, co vlastně napsal skutečně Pán, a co si přečetl někde jinde ... Máme tady maximální vědění pro lidského ducha a dokonce snad ještě víc v Poselství, to je jediné směrodatné a může dát úplně vše ... Někdy, a dokonce bych řekla mnohdy "je méně více" - v tom smyslu, že na přímé cestě se nezabloudí. Stačí pak "pouze" po ní kráčet vpřed a potom je cíl jistý ...

No a jsou součástí této kroniky Grálu vzpomínky povolaných, ze kterých citujete?

Ja si myslím presný opak, že Posolstvo Grálu okrem poznania vlastnej cesty a zákonov Božích sa dá skutočne pochopiť jedine spolu so spomienkami. Čitateľ by mal vedieť okolnosti ktoré sa historicky duchovne odohrali okolo Abdrushina. Posolstvo tu nespadlo len tak z neba. Dôležité su aj okolnosti aj keď niesú podstatné tak ako samotné Slovo. Mnohé veci o povolaných o ktorých sa píše v Posolstve sa dajú pochopiť jedine keď poznáme konkretnosti zo spomienok. O poslaní Abdrushina sa malo ľudstvo raz dozvedieť aby k nemu osobne došlo, veď mal vzniknúť na Hore chrám kde mali prichádzať k Abdrushinovi čitatelia a povolaní o čom sa v Posolstve nepíše, teda dianie malo byť iné ako len vydanie knihy.

To neviem, ja som kroniku nečítal len píšem na čo spominal učeník Freeman.

To jsou právě ty strašné omyly, které po tisíciletí brání lidem přijmout podstatu Slova, protože mají sklon Slovo neustále spojovat s osobním pozemským životem jeho nositele a pozemskými okolnostmi za kterých bylo přineseno ...

Nie s osobným pozemským životom nositeľa ale s jeho pôsobením.

Priniesť Slovo bola len jedna časť úlohy Syna Človeka.

Pravidlo je, co je od člověka je nedokonalé. Vycházejíc z toho nejdřív čerpat, nabýt poznání a zkušenosti z dokonalého, žít to, a pak nevidím problém zkoušet - brousit - rozvíjet svoje schopnosti a odhalovat nedostatky různých spisů, vzpomínky, bible,... atd., pokud na to přijde.

A toto myslíte opravdu vážně? Co je v Poselství, to může pochopit každý lidský duch. Některé věci jsou sice až navazující, musí se k nim nejdříve dojít pochopením a prožitím předchozích přednášek, některé věci v pozdějších přednáškách se dají jen vytušit, ale určitě k tomu není třeba vzpomínek kohokoli. A jedině pochopení obsahu Poselství, Slova a žití podle něj je pro lidského ducha určující.






No vidíte, a k čemu Vám tohle vlastně teď je? Abdrushin-Parsifal-Imanuel vyjevil v Poselství sám, kdo jest, a to naprosto pro lidského ducha dostačuje.
Povolaní byli na to, aby "poznali" Syna Člověka, připravováni, takže to je zase něco jiného a samo pro sebe. Přesto selhali a velmi mnozí ani nepřišli ...

I ve vzpomínkách je Abdrushinovo působení zkresleno lidským nazíráním a bez veškerých souvislostí ...

Jeho působení je jeho Slovo, které máme sepsané a vytištěné. Ne konkrétní činy vůči konkrétním lidem. Stejným způsobem například falešně pochopili křesťané Ježíšův proslov k bohatému mladíkovi, kterému poradil rozdat svůj majetek ... a pak se z toho učinilo něco, co mělo platit obecně ...