Slova nejsou důležitá, nejdůležitější je cit.
Proto je dokonce lepší, pokud se někdo "umí modlit" beze slov, protože cit se do slov vtěsnat nedá, ty ho vždy nějak zužují.
A není to tak složité, jak se může zdát. Pro mne je modlitbou spousta možných pohnutí. Když něco pozorujete a najednou si např. uvědomíte velikost toho, je to vlastně modlitba. Stejně jako když prožíváte štěstí, čistou radost ze života - je to modlitba. Samozřejmě i v hluboké bolesti právě tím citem, co se v člověku vzedme, vznikají ohromně silné modlitby.
Ale pokud chcete používat slova a pronést je takto v tichu, před usnutím apod., já bych byla za co největší jednoduchost.
Protože složitost o tom nutí moc přemýšlet a to rozptyluje.
Mně např. stačí:
Děkuji Ti, Pane ...Vzedme se ve mě s tím TAK veliký cit, snad ten nejhlubší a největší. Tato tři slova mě napadla při tom, když jsem si říkala, jak odpovědět na Vaši otázku. A vystupovaly mi slzy do očí a i teď ...
Jednoduchost úplně stačí. Nejdůležitější je cit, který do toho dáváte.
A hlavně se nebojte.
Strach, že se nemodlíte správně, je tím, co modlitbu zablokuje nejspíše.
Nemusíte říkat žádná slova nebo klidně jednoduchá, krátká ... Nebo jak chcete. Jak to odpovídá Vaší přirozenosti.
Tak to vnímám já.