Člověk vždy jasně vnímá co je dobré a co je zlé ... dokud mu do jeho vnímání nevstoupí vypočítavost rozumu.

První dojem je vždy správný. Pokud tedy člověk bezprostředně vnímá něčí jednání jednoznačně jako nesprávné, má se tohoto bezprostředního vjemu držet. Pozdější kombinace myšlení a cítění přináší jen zmatek, i když se to člověku může jevit jako čisté prožívání ...

veľmi poučné: https://www.youtube.com/watch?v=dd1CsQXYj7k
osobitne upozorňujem na cca 18:30 a ďalej

Což se dnes stane u většiny lidí žel více či méně téměř u všeho téměř okamžitě.
Takže je třeba se snažit toto čisté citové vnímání rozpoznat (vůbec jej stačit v denním vědomí zachytit), udržet si jej a pak jej opět nechat vládnout místo rozumu ...

Naštěstí citový vjem je mnohem rychlejší než těžkopádný rozum a člověk má malou chvilku na to, aby tento vjem rozpoznal dřív, než je zkalen "doporučeními" rozumu ...

Proto je třeba dát na první dojem a pokud možno se právě prvního dojmu přidržet. Mnohokráte se mi to osvědčilo.

Ještě bych se rád zeptal, jak velká je ta chvilka, aby člověk tento vjem rozpoznal? A je toho plně vědomě schopen i člověk, který se od svého ducha "odstřihnul" - klasický materialista, který se vůbec nezabývá tím, že je duchovní podstaty, a ani tomu nevěří?

Je to zlomek vteřiny, ale dá se to jasně vnímat ...

To, že je pozemský člověk "odstřihnutý" od ducha nadvládou rozumu neznamená, že rozum nemá určité "výpadky". Než se stačí v nějaké situaci zorientovat je tam určitý prostor právě pro citový vjem, než ho opět "peřina" rozumu zakryje a nabídne dennímu vědomí člověka mnohdy komplikované výklady a složité asociace, které mají právě ve prospěch rozumu danou situaci vysvětlit ...

K tomu, aby člověk dostal příležitost rozvinout v sobě citové vnímání slouží i životní otřesy a katastrofy, které rozum na určitou dobu odsunou na vedlejší kolej a duch má možnost začít opět znovu působit. Ne vždy se to však podaří a u určitých lidí nezabírá již ani utrpení ...

Ono právě horší je, že nejde pouze o "složitější doporučení rozumu", ale třeba i o pocity nebo o naučené věci z výchovy, očekávání společnosti ... které se téměř ihned mnohdy položí přes ten cit a tedy rozum zase se hlásí o slovo takto ... Mnohdy lidé třeba ani nedokáží zachytit ten svůj první dojem, že za chviličku už neví, jestli byl vlastně opravdu dobrý, nebo špatný ... rozhodně mají pochybnosti a nejsou si jisti. U zásadnějších věcí je to průraznější, ale i tam se může brzy rozum projevit.
K tomu dále přichází to, že člověk často soudí podle sebe, což také první dojem může lehce překrýt ...

Možnost a příležitosti však opravdu jsou, jak začít vnímat čistěji a čistěji, takže musí se tomu člověk otevřít a chtít ... podle svého stupně. Čím má člověk schopnost chápání zúženější, tím je to samozřejmě žel obtížnější ...